Lucie Hejzlarová, zástupkyně vedoucí dětské skupiny:

S manželem máme dohromady 6 dětí, společně rádi cestujeme, rybaříme a sporujeme. Od základní školy byla moje touha pracovat s malými dětmi a v době výběru střední školy jsem už měla jedinou volbu studovat střední zdravotnickou školu, a kterou jsem vystudovala. Potom vyšší odbornou školu sociálně – právní, kde jsem dokončila čtyři semestry. Díky vrcholovému sportu naší dcery jsem ještě absolvovala na vyšší odborné škole Palestra roční studium maséra pro zdravotnická zařízení a sport. Po ukončení studia jsem krátký čas pracovala v nemocnici na traumatologii. Po mateřské dovolené jsem nastoupila do jeslí k nejmenším dětem. Vlivem okolností moje cesta po třech letech pokračovala na zubní. Byla to nová zkušenost a tento obor mi přirostl k srdci díky zajímavé a různorodé práci s klientelou všech věkových kategorií. Práce s dětmi zde byla každodenní a znalost psychologie dětí nepostradatelná. V té době mou výpomoc potřebovala rodina s narozenými dvojčátky, kde spolupráce trvala tři roky. Děti odrostly a mne dětská přítomnost a péče o ně začala chybět. Proto jsem se rozhodla k návratu mezi nejmenší dětičky. Práce s nimi mě zcela naplňuje pozitivní energií a radostí. 

Co bych jim ráda předala já? Upřímnou a velkou lásku k nim. Z mého pohledu je láska to nejdůležitější na světě. Pokud ji dostanou od svých rodičů a během života od nás všech, kteří je budeme následující léta výchovy formovat, pak i ony jí budou rozdávat dál.

Milena Sedláková, zdravotní sestra:

Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu, obor všeobecná sestra. Pracovala jsem s dospělými pacienty, ale vždy se mi líbila práce s malými dětmi. Posledních 8 let jsem pracovala v dětském centru, kde jsem získala zkušenosti pro nynější práci v dětské skupině. Ráda bych poskytla dětem bezpečné prostředí, kde se mohou rozvíjet a objevovat svět.

Olga Tsykunová, chůva:

Mám vysokoškolské vzdělání v ekonomickém oboru a dlouhodobě jsem pracovala v oblasti ekonomiky. 

Jsem velmi aktivní a energická. Mám dva syny. To je i jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla absolvovat kurz chůvy. Nejprve jsem nastoupila do DS Hřebenka na praxi, zde jsem se ještě více utvrdila v tom, jakým směrem se chci vydat. Po ukončení kurzu jsem nastoupila do skupiny nejmenších dětí.  V tomto období jsou děti nejcitlivější a jednají převážně intuitivně. Jsem velmi ráda, že v našem kolektivu pracují lidé, kteří děti opravdu milují a přistupují k nim s velkou péčí a pozorností. Práce s tak malými dětmi mě velmi naplňuje, protože se mohu podílet na jejich prvních slovech, prvních krocích a poznávání světa.

Tato práce mi dává hluboký a opravdový smysl, protože vidím, jak se rozvíjí malý člověk v nejdůležitějším období svého života.